Na Tomových oficiálních stránkách na Facebooku přibylo hned na začátku října video, kde pročítá poštu od fanoušků a v příspěvku slibuje pravidelné psaní skrze oficiální newsletter fanouškům.
Zatím co čtu a opatruji každý dopis, který mi posílají lidé z celého světa, přiznávám se, že nezvládnu na každý z nich odpovědět. Hádám, že jsem asi špatná popstar. Ale s tímto na mysli bych chtěl začít žurnál, abych s vámi zůstal v kontaktu. První pošlu během několika následujících dní, jestli ho chcete dostávat, přihlašte se na můj newsletter níže.
Smarturl.it/TomOdellEmail
Tom xxxx
Žurnál #1
Drazí přátele,
myslel jsem, že by mohl být dobrý nápad začít žurnál. Z části abych zůstal s vámi všemi ve spojení, ale také protože jsem si uvědomil, že dokud si všechno, co jsem dělal, kde jsem byl, nenapíši, vzpomínky na každou show se začínají mlžit jako oči kočky ve zpětném zrcátku.
Poslední měsíc jsem dost cestoval, propagoval, mluvil, psal a snažil se artikulovat slovy co hudba z Jubilee Road pro mě znamená. Může to být složité, když jsem se popravdě ani jednou při psaní těch písní nepozastavil, abych si zodpověděl, o čem vlastně píši. Bylo to mnohem víc instinktivní, psal jsem o tom, co jsem viděl, co jsem cítil, a pak zavřel oči a zpíval. Nebyla chvíle, kdy bych analyzoval proč. Je to tak teprve nyní, v rozhovorech a podobně, kdy musím vyvolat jakýkoliv detail, na který si o písních vzpomenu, s tolika pohledů jako mají všichni ostatní. Myslím, že to je na psaní úžasná věc, jak jsou jednou písně hotové, patří všem. Všechno, co moje písně pro vás znamenají, je stejně významné, jako co můžou znamenat pro mě.
Mezitím vším mluvením, tu byly koncerty. Skvělý začátek Jubilee Road Tour! Dvě hrsti show napříč severní Amerikou, nemohl bych si přát lepší začátek. Začalo to v Los Angeles na místě zvaném Moroccan Lounge. Byl jsem unavený ze změny času a pěkně nervózní, jakoby to měl být můj první koncert bez kapely. Po první písničce si někdo v davu všiml, že se mi třesou ruce a zeptal se,jestli si může přisednout k pianu na pódium. Uvítal jsem to s otevřenou náručí a v dobu, kdy můj set končil tam bylo patnáct nebo dvacet lidí sedících se skříženýma nohama okolo piana, což se stalo zvykem, který pokračoval po zbytek koncertů na turné. Perfektní způsob, jak napoprvé zahrát nové písně z Jubilee Road.
Rád bych tvrdil, že jsem měl čas prozkoumat některá z měst, ale rozvrh byl velmi těsný, což znamenalo, že moje turistická zvědavost vrcholila k večeru v barech u bazénu mezi zvukovými zkouškami a vystoupením. Nicméně zvýrazním několik vzpomínek, které se mi vybaví. Jedna je z San Franciska, kde jsem si na odpoledne půjčil kolo. Byl jsem nadšený z čerstvého vzduchu na mé tváři, zatímco jsem putoval na setkání s přítelem na ulici Valencia. Ale až když jsem sjížděl dolů jednu velmi strmou ulici s dopravním uzlem na konci, kdy jsem zjistil, že brzdy nefungují. Naštěstí jsem stihl seskočit bez zranění! Druhým zlatým hřebem bylo Powellovo knihkupectví v Portlandu, místo,které velice doporučuji těm, co bydlí v těchto končinách a milují knihy. Koupil jsem si na doporučení The White Album od Joan Didion, kterou začnu číst hned jak dokončím Quiet American od Grahama Greeneho.
A třetí daleko bolestivější vzpomínka je ze Seattlu. Mladá dívka nás kontaktovala s požadavkem na setkání její rodiny se mnou před koncertem. Její otec byl velmi nemocný a tragicky, nám bylo řečeno, že již není na tomto světě. Povídali mi, že jako rodina, jsou fanoušci mé hudby už po dlouhou dobu, když se všichni čtyři plaše připletli do mé šatny těsně před vystoupením. Byli to krásná rodina. Dvě dívky, máma a táta, všichni s velkýma laskavýma očima. „Grow Old With Me“ byla oblíbená maminky a táty, a při tom, co mi to říkali, tiskli pevně jeden druhému ruku a statečně se usmívali. Bylo to srdcervoucí. Ale jejich síla byla naprosto živoucí. Snažil jsem se ve chvílích mezi písněmi vyvolat pro ně několik slov věnování, ale žádná se nezdála dost dobrá, aby odpovídala situaci. Měl jsem je na paměti s každou notu v každé písni a jenom jsem doufal, že to vycítí. Hudba může být někdy tak nepřekonatelně mocná.
Takže tady jsem, zpátky v Londýně, s kufrem s tucty nových škrábanců na jeho povrchu, zatímco Louie (můj kocour) očichává nové pachy, které jsem domů přivezl, s jeho obvyklým podezřívavým pohledem v obličeji. Jubilee Road Tour znovu začne 12. října ve Velké Británii. Kapela je opět zpět se mnou, Maxem a Tobym, a jsme velmi, velmi nadšení z show, které máme pro vás připravené. Russ (Mr Bouvier) právě zaklepal s dvěma kouskyjablečného koláče v ruce, takže tady bych to ukončil.
Na viděnou,
Tom xx
Přihlašte se k novinkám do své emailové schránky přímo od Toma.